Proč jsem začal psát?

 Jistě se to stalo již mnohým spisovatelům. Setkali se s tou nejzákladnější otázkou, jakou jim je jen možné položit: Proč jsi začal psát? Není spisovatele, co by ji neslyšel alespoň jednou v životě. Tuto jednu prostou otázku jim může položit každý. A ani já jsem se jí nedokázal vyhnout. I mě se pár lidí zeptalo, proč jsem vlastně začal. Většinou jejich otázku doprovázely i jisté pochybnosti vůči řemeslu, které jsem si vybral a zamiloval, ale já jim nikdy vlastně neodpověděl. Sám netuším proč, ale když na to tak zpětně vzpomínám, zas tak špatná otázka to vlastně není. Proto jsem se rozhodl na ní dnes odpovědět. Zde je mých pět důvodů, proč jsem začal se psaním:

1) Příběhy jsou naším největším bohatstvím

 Ano, ctnostnější důvod jsem snad mít nemohl. Někdo by mohl argumentovat, že knihy a příběhy nic drahého nejsou, ale zamysleme se. Co vlastně jako lidé jsme bez příběhů? Naše minulost se přece skládá z příběhů, tak proč by měly být tak laciné, jak se někteří pokoušejí tvrdit. Správně, příběhy jsou tím nejcennějším. Bez nich je naše minulost ničím. A stejně tak životy. Každý den každého z nás je svým vlastním příběhem. Je to součást přírody. Díky nim si můžeme vážit i těch nejzákladnějších maličkostí v životě.

2) Je to tak jednoduché a tak složité

  Nebojte, nezbláznil jsem se. Psaní je opravdu takové. Jednoduché je v tom, že k němu zase tolik věcí není potřeba. Vždyť stačí jen pero a papír nebo počítač. Následuje buď psaní a nebo cvakání kláves. Jednoduché, že? Ne tak docela. Psát umí každý, ale ne každý dokáže do psaní vložit kousek sebe. Například v básních. Dobrá báseň nejde vytvořit, pokud ji společně se spisovatelem netvoří silná emoce. Bohužel, ne každý je dnes tak ochotný se o své nitro dělit s ostatními.

3) Jde při něm odpočívat a zároveň ulevit svým emocím

  Známe to každý: přijdete z práce, šéf byl opět protivný a Vy máte špatnou náladu. Nebo jste se vrátili ze školy, kde na vás celý den učitel řval a nakonec Vám dal pětku za něco, co jste ani neprovedli. A co s těmi nahromaděnými emocemi pak doma? V nejhorším případě je můžete potlačit nebo ještě hůř pohřbít v omamných látkách. Ale proč nezkusit psaní? Proč svou těžkou duši nesvěřit raději stránkám? Věřte mi, když říkám, že to je ten nejlepší pocit. Jen se tak vypovídat stránkám. To pak ze srdce odpadne veliký kámen a starosti jsou ty tam.

4) Bystří paměť

  Nedokáži ani napočítat, kolikrát jsem již doma zapomněl třeba peněženku nebo klíče. Snad nespočetněkrát. Mohu být mlád, ale i mě občas paměť vypadne. Ale psaní je dobrým lékem proti takovému zapomínání. Od té doby, co jsem začal psát a tím pádem jsem byl nucen pamatovat si všechny ty dějové linie a postavy, jsem klíče a podobné drobnosti téměř nikdy víc nezapomněl. Ale občas nějaká ta myšlenka uteče.

5) Při psaní je možné naučit se tolika novým věcem

  Vzhledem k tomu, že jsem se nikdy neomezil na žánr, jsem dospěl k jednomu úžasnému závěru. Při studování podkladů pro dobrý příběh se toho člověk naučí mnoho. Já jsem se díky tomu naučil třeba mnoho o severské mytologii nebo o rostlinách. A co jsem již znal, pak jsem takovou znalost jen rozšířil. Co víc mi ještě studování skrze psaní dalo? Dostal jsem se díky němu také k novým zájmům. Koho by to vlastně napadlo? Stačí chtít a napsat něco o tom, co by jste chtěli znát či umět a studování všech detailů Vám to rádo umožní.

  Jak vidíte, psaní je pro mě mnoho věcí. Krásných věcí. Proto jsem se také rozhodl věnovat tomuto duchaplnému řemeslu. Nejenže si u něj odpočinu, ale dokonce se u něj odreaguji a poučím se. A ještě přitom zachytím krásu i těch nejmenších detailů.