Báseň Myšlenky

Knihovna, v ní na miliony knih,

vždy když sám jejími síněmi se procházím,

nevidím, neslyším a přesto vše z ní znám,

byť najednou slepý, vím, kam jít mám,

být najednou hluchý, zpěv ptáků slýchávám.

V jednom křídle světlo, ve druhém temnota,

knihovníkem je moudrý muž a zároveň šílenec,

pater má ta knihovna do nebeské výše,

nad ní do oblak ční skleněná kopule.

Knih desítky stovek až po miliony,

nikdo neví, nikdo nečetl jejich tajemství,

zná je jen jeden jediný, co na ně shlíží,

když v bdělém snění do síní zabloudí,

ať již za dne či temné noci.

Ta knihovna se stále plní,

málo kdo ví, odkud se ty spisy berou,

zda z velké dálky nebo blízkého okolí,

to ani knihovník ten dvojitý neprozradí.